Dotýkám se …
(23.7.2000, Key West)
Dotýkám se mlhy,
ona pláče
Úsvit se vzdouvá
a bojuje
Nepustím ji, je má !
Bolest i láska,
paprsek a stín
Kalíšky narcisů jsou jí plné
Já ležící, vysávám její plody
Sytí mne,
sytí mne a ničí !
Bílé neviditelno ukazuje mi cestu
a nechává mne bloudit
Hledám stopy,
cítím pusto
Snad není místo,
není čas, kde bych mohl
bez ní a sní žít.
Dotýkám se deště,
on se brání.
Můj kalíšek se sklání
pod bičováním provázků života
Bolest a láska
Něžná necitelnost rozkoše,
sladká tajemnost tmy
Provázky bičíku mne probouzejí
Dávají mi sílu a berou odpuštění
Ta vůně tak vzdálená,
i blízká,
odkrývá mi obrázky dnů i nocí,
míst a místeček,
kde cítíval jsem něhu.
Teď však dotýkám se mlhy,
nechám se trestat deštěm.
Kalíšek narcisu upouští slzu
na příkrov mých doteků,
na zelené stonky květinek.
Lásko odpusť!
